ZPĚT     U  mě, jako věřícího člověka, se musíte smířit s takovou věcí, jakou je to, že stále znova čtu docela obsáhlou knihu, které se říká Bible, nebo že mluvím do éteru a nazývám to modlením (hovorem s Bohem). Touto "úchylkou" není postižena jen má generace, ale x před ní. Zde jsem vybral pár různých ukázek, které jsem porůznu posbíral.


Slova jdoucí ze srdce hřejí tři zimy. Tibetské přísloví
Co je platná většina, když nemá rozum. Andrej Frycz-Modrzewski Muž z Nazareta (myšleno Ježíš Kristus) nebyl pro nikoho nepochopitelný. Proč jsou nepochopitelní dnešní křesťané? Ernst Käsemann
Všichni jsme poutníci na stejné cestě. Někteří mají jen lepší mapy. Nelson Demille
Dej, abych se v lidech setkával s tebou (s Bohem) a lidé aby se s tebou (s Bohem) setkávali ve mně. Alfonso Pereira
Nesmíme se spokojit s tím, že se modlíme za ty, kteří odešli z církve, ale musíme zkoumat své svědomí, do jaké míry za to neseme vinu my. Bernhard Häring
Církev je církví jedině tehdy, je-li tu pro druhé. Dietrich Bonhoeffer
Karieristé jsou neporazitelní. Zavčas změní své stanovisko. Brie
Falešná skromnost spočívá v tom, že se zařadíme mezi ostatní, abychom ještě lépe upozornili, jak je převyšujeme. Prudhomme
Je-li Bůh v našem životě na prvním místě, potom všechno ostatní je na správném místě. církevní otec Augustin

Moje kázání na téma pokání

Texty z Bible:

vstupní čtení - list Římanům 5. kapitola, verše 15-21
druhé čtení - Genesis 3. kapitola, verše 1-8
evangelium - podle Jana 3. Kapitola, verše 16-21

Milí přátelé, sestry a bratři!

V životě každého člověka se znovu odvíjejí dějiny pádu a záchrany. Drama marnotratného syna či dcery, kteří se nespokojili s tím, co jim Bůh dal. Snadný odchod a těžký návrat.

V roli poradce v otázkách života vystupuje v příběhu o pádu člověka had. Prostřednictvím Evy nabízí lidstvu poznání nepoznaného a z Boha dělá nesmyslného cenzora lidského poznání a jednání. Boží zákaz prezentuje jako neopodstatněný. Do lidské mysli se vtírá otázka, zda se snad Bůh nebojí, že by se mu člověk mohl stát konkurentem.

Člověk podléhá a přijímá hadem nabízenou cestu. Opouští Boha, opouští svůj úkol a sází sám na sebe. Důsledky tohoto rozhodnutí se dodnes projevují na každém z nás. Ztratili jsme život, který nebyl omezen smrtí, v němž nebylo zlo. Rozpoutal se koloběh selhání, problémů, krachů a zrad.

Každý den, každou hodinu či minutu se před námi znovu staví po tisíciletí známá otázka: "Kousnout si či nekousnout do zakázaného ovoce?" Vkrádají se pochyby. Jestliže kousnout si je špatné, proč tolik lidí si spokojeně baští nabízená hadí jablka a nic se jim neděje? Nemá had přece jenom pravdu? Nezatajuje Bůh něco před námi, co bychom měli vědět? V Edenu vzniklo toto podezření (Edenem nemyslím známý pražský sportovní areál, ale rajskou zahradu z biblického příběhu o stvoření), z něhož se lidstvo dodnes nevymanilo a jež ho bude provázet zřejmě až do druhého Kristova příchodu - tedy do konce věků.

Domněnky a podezření jsou jedna věc a pravda je věc druhá. Pravdu však musíme hledat. Já jsem se ve svém hledání zaměřil na Boží reakci na lidský hřích. Bůh člověka trestá. Člověk je vyhnán z ráje, ale není zatracen. Je připraven plán záchrany. V pravý čas je vyslán ten nejlepší. Hlavní osobou týmu záchranářů je Ježíš. Má hodnost Mesiáše. Posláním jeho mise není vojenský puč a uchopení světské moci, jak si to někteří v době této akce mysleli. Jeho úkolem je shromáždit skupinu dobrovolníků a pustit se do velice nebezpečné akce v níž on sám přijde o život. Následným Ježíšovým vzkříšením se celá operace záchrany uzavírá.

Bůh, pro nás utečence, obětuje svého nejlepšího. Skrze dar víry je nám otevřeno docela jiné poznání, než jaké nám sliboval had v ráji. Jeho důsledkem není smrt, ale Boží vykupující milost - cesta ze smrti k životu. Vězňové odsouzení na smrt dostávají amnestii. Ale lidé jako by otupěli. Bojí se vyjít z odemčených cel smrti a opakují stále svou otázku: "Co za to kdo po nás bude chtít? Přece nic není zadarmo?"

Člověk se není schopen vymanit ze svého spekulantství a kšeftaření a tak sám sebe odsuzuje k zmatenému pobíhání chodbami svého vězení a snaží se najít cestu k životu bez Boha. Těžko někomu budu vysvětlovat, že takovéto počínání je marné.

Jak navázat zpřetrhané vztahy mezi člověkem a Bohem? Je to těžké, ale není to nemožné. Bůh dává najevo, že ony zrádce z ráje pokládá stále za své děti a že jeho odpovědí není krutá pomsta uraženého velikána, ale otevřená cesta zpět do bezpečí k milujícímu rodiči. Ne tedy cenzor, despota či tyran, ale láskyplný Otec.

O Boží lásce si tu můžeme sáhodlouze vyprávět a nebude to mnoho platné. O ní se ve svém životě musí přesvědčit každý člověk sám. Osobní zkušenost nelze nahradit slovy.

A tak když jsme si každý alespoň jednou kousli do jablka odpadlictví, zbývá ještě druhá část věci. Hledat cestu zpátky. Najít ji v milosti Božího odpuštění a mít sílu v pokoře jej vztáhnout na sebe. Závěrem dva verše z listu k Efezským: Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jsme spaseni!

Amen (což lze přeložit jako "tak se staň!").